Tentokrát nabízíme 100 minut debat o nejkrizovějších oblastech současného světa. Hostem je politolog Jan Železný, výkonný ředitel Centra asijských a pacifických studií na CEVRO Univerzitě. V podcastu probíráme, jestli jsme skutečně svědky systémové změny v Íránu, jestli tamní situaci světová média příliš nehodnotí podle života ve velkých městech, do jaké míry má náboženský režim podporu na vesnicích a jestli tamní 47letá islámská diktatura nebyla jen křížovou cestou od jedné světské monarchie Rézy Páhlavího ke druhé.

Únos prezidenta Madura ve Venezuele zase srovnáváme s akcí Američanů v prosinci 1989, kdy odvlekli z Panamy vojenského diktátora Noriegu, který do USA pašoval drogy. A znovu se ptáme: nebyl venezuelský pokus o „socialismus 21. století“, jak to nazval diktátor Chávez, jen omylem, který přivedl bohatou zemi k chudobě?

Tyto dva konflikty vyvolávají další otázku: nedojde k invazi Číny na Tchaj-wan? Jan Železný soudí, že by to znamenalo neuvěřitelnou katastrofu pro mezinárodní obchod, následné sankce a zchudnutí celých částí světa, včetně Evropy. Je to černý scénář roku 2026.

Šest stran dnešní vládní koalice vytváří v posledních týdnech dojem, že každé kolo chce jet jiným směrem. V těchto sporech nejde v první řadě o osobní nevraživosti a ambice. Spory, které nám vládní koalice demonstruje, vycházejí z konfliktu systémových a antisystémových sil uvnitř vlády. Schematicky řečeno: na jedné straně je antisystémová SPD, na druhé ANO a Motoristé. Nicméně i uvnitř ANO dochází ke štěpení systém/antisystém a lídr Motoristů Filip Turek také není standardní představitel systému parlamentní demokracie.

Jde tuhle šestikolku uřídit? Zkušenosti z Rakouska, kde radikálně populističtí Svobodní byli v posledních třiceti letech dvakrát u moci, ukazují, že sladit systém a antisystém jde jen na určitou dobu. Tyto vlády smetou nejen vnitřní rozpory, ale i skandály, které většinou vycházejí z politiků z řad antisystému.

Na pondělní tiskové konferenci po zasedání koaliční rady (a těsně před zasedáním vlády) prohlásil Tomio Okamura, že koaliční rada bude před zasedáním vlády jí vždycky dávat úkoly. To je ovšem v rozporu s celoživotním založením Andreje Babiše a jeho představou o výkonu moci. Tyhle a další výroky zřejmě bude schopen poslouchat do chvíle, kdy vládní poslanci odhlasují jeho nevydání do rukou soudní moci. Co bude potom, o tom můžeme jen spekulovat.

Stejně jako o tom, jak dlouho může vydržet zvláštní struktura řízení, kterou hodlá nominální ministr životního prostředí Petr Macinka zavést v resortu životního prostředí. Stručně řečeno, chce do ministerské kanceláře posadit vládního zmocněnce Filipa Turka, který bude jakýmsi stínovým ministrem životního prostředí. Dokdy tento výkon vládní moci vydrží?

Speciál s Matějem Schneiderem z podcastu Redneck o současné trumpovské Americe. Jak sám Matěj po natáčení řekl, nakonec jsme toho probrali docela dost. Jak se má člověk v Česku dívat na dnešní Ameriku a jak jí rozumět? Je to pořád pilíř západní civilizace a náš spojenec? Myslí Donald Trump vážně všechno, co říká, nebo je to jen „bannonovská mlha“, za kterou si dělá byznys pro svou rodinu? Chce se Amerika skutečně vrátit k předválečnému izolacionismu, nebo má pořád imperiální choutky? Bude po venezuelské akci pokračovat i jinde? Jak se má v takovém světě chovat Česká republika? Chápe vůbec Evropa, co Trump dělá, a jsou její reakce správné, nebo Trumpa analyzuje špatně a její doufání v jeho konec je chyba, protože Amerika se momentálně mění na dekády? A mnoho dalších témat o americké politice dneška.

Předvolebním heslem Motoristů byl slogan: „Ukončíme Fialu a pohlídáme Babiše.“ Mottem dnešního podcastu by naopak mohlo být: „Kdo pohlídá Okamuru?“ Šéf českého parlamentu totiž vyvolal aférku s mezinárodním pozadím, když kritizoval Západ, že se snaží vyvolat třetí světovou válku, a na adresu okupované Ukrajiny naopak pronášel kritické soudy.

Budou tyto výstupy součástí politického fungování Babišovy vlády v příštích čtyřech letech? Podstatou všeho je, že SPD není politická strana, ale názorový kmen. A Tomio Okamura není předseda strany, ale kmenový náčelník. To s sebou nese určitou zátěž. Přes takto orientované protestní a antisystémové voliče se můžete poměrně snadno dostat do parlamentu. Vládnout se s tím však dá jen obtížně.

Když máte voličskou základnu stmelenou neustálým nadáváním, vyvoláváním viníků a obětí a mobilizací proti vnějšímu nepříteli, jeví se vám každý vládní kompromis jako zrada. Když kandidát SPD na funkci ministra obrany řekl o válce na Ukrajině věc, která pobouřila hard core příznivce SPD, musel ji nejdříve potupně odvolat, aby následně sám Okamura jeho slova ještě jednou „potřel“ ve svém novoročním projevu.

Na něm nebyl ani tak zajímavý proruský postoj, jako naprostá nenávist k Západu jako našim spojencům. A Andrej Babiš usedavě mlčí. Bude jiný, až mu vládní poslanci v únoru odhlasují nevydání k soudnímu řízení? Jak se chce chovat na jednání 18 států tzv. koalice ochotných v Paříži? A udrží muniční iniciativu, kterou chce Okamura vymést z ministerstva obrany?

V roce 2010 se objevila věc, bez níž si dnes nedokážeme představit svůj život – chytrý mobil. Stal se dveřmi k internetu a komunikaci se světem. Po 15 letech jsme svědky celosvětového tažení politiků proti mobilům.

Důvod? Neexistuje sice shoda lékařů, že mobilní technologie prokazatelně škodí zdraví, přestože se tuší, že přispívají k epidemii duševních problémů zejména u mladých lidí. Rozhodně je shoda na tom, že v základních a středních školách se podílejí na destrukci výuky a narušují koncentraci žáků a studentů.

O těchto a dalších věcech si v podcastu Kecy a politika povídáme s Michaelou Mlíčkovou Jelínkovou, která spoluzaložila iniciativu Digibalanc.

Loňská studie ministerstva zdravotnictví z Nizozemí ukázala, že 27 procent mladých se cítí být závislých na mobilu – a podstatné je, že jim v tom není dobře. Mobilní komunikace z velké části lidí dělá tak trochu ADHD děti, které se nejsou schopné zkoncentrovat, jsou nervní, stále něco ťukají do mobilů a rozposílají dalším.

Slavný teoretik médií McLuhan geniálně popsal nástup elektronických médií už v sedmdesátých letech, jejichž prodloužením jsou chytré mobily a sociální sítě. McLuhan tvrdil, že není důležité, co s médiem děláme, ale co toto médium dělá s námi.

Z tohoto úhlu pohledu je jednoznačným ziskem používání mobilů akčnost, s níž můžeme komunikovat s celým světem. Záporným rysem je narušené soustředění a horší schopnost pohybovat se v reálném čase.

Přestože ve více než dvaceti zemích Evropské unie přijímají různá opatření k omezování používání mobilů během školní výuky, v Česku dodnes nezačala ani veřejná debata o tomto problému. Podcast Kecy a politika se rozhovorem s Michaelou Mlíčkovou Jelínkovou pokouší toto téma otevřít.

Je další konec roku. V podcastu Kecy a politika je to už třetí rok po sobě spojeno s vyhlašováním nominací na politický bizár. Pečlivě jsme shromažďovali výroky, činy a uřeknutí českých politiků a všechno seřadili do 11 nominací. O vítězích rozhodnete vy sami svým hlasováním na www.kecyapolitika.cz.

Nabízíme vám více než třicet politických počinů, které by člověk na jednu stranu raději vytlačil z mysli. Na druhou stranu je před Silvestrem, takže proč bychom se netěšili… Tento podcast bude takový malý nominační večer. Navrhneme a okomentujeme jednotlivé počiny a vy si s tím už na naší webové stránce dělejte, co chcete.

Doufáme, že vás to pobaví. Je to hra, ale jako většina her i tato by měla mít své vítěze. Sami jsme zvědaví na to, koho, co a proč si vyberete. A když se nebudete moci rozhodnout, vezměte si k ruce siderické kyvadélko. Stejně jeho ovládání bude dříve nebo později zavedeno do škol. Nebo o tom alespoň takhle mluvil Petr Cibulka.

Hodně štěstí v novém roce.

S Jaroslavem Bílkem z Institutu politologických studií FSV UK. Jaroslav Bílek výzkumně působil na University of Notre Dame v USA nebo na UNAN Managua v Nikaragui. Ve svém výzkumu se věnuje volební manipulaci, vojenským převratům a autokratům v politice.

Původně jsme chtěli mluvit hlavně o vůdci Venezuely Madurovi a jeho režimu, ale nakonec nás aktuální události přivedly k mnoha dalším otázkám. Odhodlá se Donald Trump k plnohodnotné invazi? Jsou argumenty o drogovém režimu skutečné, nebo se jedná o přípravu na válku? A bude válka kvůli drogám, nebo kvůli surovinám? Jaká je vlastně strategie Trumpa ohledně Latinské Ameriky?

Co je Monroova doktrína? Odvolává se skutečně Trump na ni, nebo spíše na její rozšířenou doktrínu prezidenta Theodora Roosevelta? Je skutečně možné, aby USA ovládaly celý kontinent a vybudovaly tzv. „Pevnost Amerika“ a rozdělily si svět s Čínou a Ruskem?

To všechno jsme probírali, a mnoho dalších témat týkajících se vztahu USA a Latinské Ameriky i současných kroků trumpovské vlády ve Washingtonu.

Vše, co jste o podcastu Kecy a politika nevěděli a nebáli jste se zeptat! Jak se Petros s Bohoušem usmiřují po hádce? Jak to má Petros s Kateřinou Brožovou? Bude někdy politika jako dřív? A jakou vánočku upekla Karolína?

Do vánočního speciálu Kecy a politika jsme si pozvali youtubera Jana Špačka, vítěze prestižní soutěže Křišťálová lupa v kategorii Video. Kdo tuto cenu vlastně dostal? Už samotný výraz obličeje tohoto člověka připomíná předčasně zestárlého muže, do jehož rysů se vlily všechny rozpaky a úzkosti generace Z.

Poznávacím znamením této digi legendy je, že doma nosí zásadně papuče z leopardí kůže. Pokud to ovšem není jen imitace. A není tento „starý mladý“ sám imitací? Co takhle britského herce Sachy Barona Cohena a jeho nesmrtelné postavy Borata? Nebo se jedná o nevlastního syna slavného francouzského herce Pierra Richarda? Velký blondýn s černou botou z Kroměříže?

I tak ho mnozí pro jeho humor jdoucí do protipohybu vnímají. Seriálový major Zeman by se ho zeptal: Kdo jsi, Jene Špačku? Komik, nebo záškodník? Na tyto a další otázky nám dotyčný odpoví ve speciálu podcastu Kecy a politika.

Včera byla jmenována nová vláda, dnes a zítra zasedne a den nato odjede premiér Babiš na zasedání Evropské rady do Bruselu. Hlavním bodem má být rozhodnutí o tom, jak financovat válčící Ukrajinu.

Andrej Babiš už minulý týden při cestě po západní Evropě zjistil, že bezpečnostní hrozby ze strany Ruska jsou větší, než si původně myslel. Snad každá země čelí větším či menším provokacím ze strany Ruska. Německý kancléř Merz po desítkách dronových provokací kolem největších letišť rozhodl, že budou vybavena obranným protidronovým zařízením. Nemluvě už o drobnostech, které ve druhé polovině roku narušily vzdušný prostor Polska, Rumunska, Moldavska a Estonska a které byly prokazatelně ruské. Moskva také nese odpovědnost za nedávné sabotáže na polských železnicích.

Nikdo neříká, že Rusko chce vyprovokovat třetí světovou válku s NATO. Jeho cílem je narušovat jednotu zemí Severoatlantické aliance a v jednu chvíli dokázat, že neplatí článek 5 o společné obraně. Tím by NATO fakticky ztratilo smysl své existence a s ním by se zhroutila celá bezpečnostní architektura západní a střední Evropy.

Za této situace premiér Babiš evidentně bere zpátečku ve své kritice viníků ukrajinské války. Vhodným partnerem, který bude vyvažovat proruské síly ve své vládě, je prezident Petr Pavel. Jak se jejich vztah nakonec vyvine?

V minulém speciálu Kecy a politika mluvil Petros Michopulos se svým hostem o ruské válce na Ukrajině z hlediska velké politiky. Stálá spolupracovnice našeho podcastu, Lenka Klicperová, nabízí originální pohled na tuto válku přímo z frontové linie.

Před 3 dny se vrátila z Ukrajiny a konstatuje: na tanky, děla a rakety zapomeňte. Téměř každý měsíc se mění charakter války na Ukrajině, nyní dominuje zcela jiný typ dronů než před půl rokem. Trendem dneška jsou optovláknové drony, které zcela mění logistiku celé války. Téměř vyřazují tradiční zásobování vojáků na liniích střetu prostřednictvím aut. O zásobování jídlem a zbraněmi se starají jiné typy dronů vytvářející letecké mosty.

„Tentokrát jsem si na Ukrajině připadala jako v nějakém dystopickém filmu. Většina střetů se odehrává ve vzduchu, nad silnicemi jsou desítky kilometrů protidronových sítí a laboratorní vývoj antizbraní je neuvěřitelně rychlý.“

Co platilo včera, už neplatí dnes a vůbec ne zítra.

Na základě svých zkušeností novinářka serveru Reporterky.cz také popisuje městský život v týlu fronty. Tyto regiony sice byznysově ožívají, ale současně k sobě přitahují drogy a prostituci.

Každá válka má své vítězné a poražené regiony. K těm vítězným paradoxně patří západní Ukrajina, zvláště někdejší region Podkarpatské Rusi, zažívající stavební a průmyslový boom, protože se sem stahují lidé z východu Ukrajiny.

Klicperová na příkladu řady vojáků ukazuje motivace, které vedou ukrajinské vojáky k tomu, že nerezignují a zůstávají na svých pozicích.